Rady a Tipy

Všichni chceme dělat všechno správně, ale nikdo není dokonalý. Chybovat je lidské. Přesto se nikomu nelíbí, když ho někdo upozorní na jeho slabé stránky. A lidé určitě nemají rádi, když jsou napomínáni za chyby, za které ani nenesou odpovědnost. Nicméně je možné naučit se na kritiku vhodně reagovat a mít z ní prospěch.

Základ: sebedůvěra

Lidé, kteří si nevěří, obecně hůře přijímají kritiku: často chápou kritické poznámky jako útok na sebe, ne jako posouzení toho, co udělali.

Sebevědomější lidé se obvykle s kritikou vypořádávají lépe, protože znají své slabé i silné stránky. Jsou sami sebou a berou kritiku tak, jak je míněna: jako zhodnocení něčeho, co udělali - něčeho, co tentokrát úplně netrefili.

Když jste tedy kritizováni, pamatujte, že nejde o to, zda jste sympatičtí nebo dokonce o to, zda jste plnohodnotná lidská bytost. Jde jen o to, zda jste správně vyřešili nějaký úkol, zda jste správně postupovali v určité situaci..

Jak si zvýšit sebevědomí?

Nebuďte na sebe příliš přísní. Nezatracujte se za každou chybu a slabost, zatímco vše, co se vám daří, vnímáte jako samozřejmost - nebo to nevidíte vůbec. Pochvalte se! Sepište si všechno, co na sobě máte rádi. Všechno v čem vynikáte, co vás odlišuje. Brzy uvidíte, jak je to pro vás dobré a budete se cítit mnohem lépe.

Opravdová kritika nebo jen špatná nálada?

Dupe váš šéf zamračeně po kanceláři nebo vám vynadal a pak za sebou prásknul dveřmi? Neberte si to příliš k srdci. Zvažte, zda jste skutečným terčem nebo zda je ve skutečnosti naštvaný na vedení, dozorčí radu, zákazníka nebo svou ženu.

Jestliže dojdete k závěru, že vlastně vůbec nejde o vás, pak mu prostě velkoryse promiňte jeho neurvalost.

Vybít si vztek na sekretářce?

Opravdu musíte snášet každý jeho výbuch? Jen pokud to snesete. Pokud to začne být na vás moc, šéfovi to řekněte - pokud vás ale zrovna rozčílil, napočítejte nejprve do deseti nebo odejděte z místnosti, abyste se trochu uklidnili.

Vyhněte se obviňování. Vyjádřete pochopení pro jeho situaci a pak klidně a objektivně vysvětlete, že i když soucítíte s jeho rozčilením, můžete ho podpořit, pouze pokud vám řekne, v čem je opravdu problém.

Jestliže jedním z projevů špatné nálady vašeho šéfa je, že vás neustále popichuje, zdvořile se proti jeho obviněním ohraďte. Požádejte ho, aby vám vysvětlil, co přesně chce svou kritikou vyjádřit. Vysvětlete, že své chování můžete změnit jedině, pokud budete přesně vědět, co mu vadí nebo co jste podle jeho názoru udělala špatně. To ho přinutí se na svá obvinění blíže podívat - a pravděpodobně zjistí, že ačkoli útočil na vás, skutečným cílem měl být vlastně někdo jiný.

Jak reagovat na kritiku?

Důležité je zaujmout správný postoj: především berte kritiku pozitivně – jako zpětnou vazbu, kterou potřebujete, abyste se mohli zlepšovat.

Je však důležité rozlišovat mezi oprávněnou a neoprávněnou, objektivní a neobjektivní kritikou a podle toho reagovat.

Kritika: začátek dialogu

Nenechte nikoho, aby vás jen tak mimochodem neopodstatněně kritizoval. Pokud váš šéf nemá dostatek času na podrobnější diskuzi, požádejte ho o schůzku.

Také mu asi nebude příjemné, že musí kritizovat vaši práci. Ukažte, že jste připraveni diskutovat a že jeho poznámky nebudete obracet proti němu, ale rádi uslyšíte otevřené a upřímné názory, protože vám mohou pomoci změnit vaše jednání.

Hrajte aktivní roli: oslovte svého šéfa a zeptejte se ho, jak je spokojen s vaší prací. Nespokojte se s tím, že s vámi mluví, jen když jste udělali něco špatně, ale požádejte o pravidelné hodnocení své práce. Na tyto rozhovory se dobře připravte: přemýšlejte, jaká témata byste rádi řešili. Zvažte projekty, které jste s ním dokončili. Jestliže nechápete, odkud hodnocení pochází, klaďte otázky. Pak jeho kritiku a poznámky shrňte svými slovy, abyste předešli jakémukoli nedorozumění.

V každodenním životě se snadno zapomene, jak důležité je zmínit i to, když se něco podaří. Pravidelné hodnotící pohovory k tomu poskytují vhodnou příležitost.

Snažte se, aby atmosféra byla příjemná. Vyhýbejte se situacím, kdy se cítíte jako u zubaře. Nejste malí a nevýznamní: máte nárok na férovou diskuzi v rovnoprávném postavení.

Postavte se ke svým chybám čelem

Nemusí to být snadné, ale přijetí oprávněné kritiky ukazuje, jak jste velcí. Když jste tedy konfrontováni s chybou, nezaujímejte automatický obranný postoj. Pokud se něco opravdu nepovedlo, nemá smysl všechno popřít nebo začít dlouze vysvětlovat. "Omlouvám se, měl/a jsem být opatrnější. Příště už se to nestane." Říci takové věty vyžaduje silnou vůli, ale vezmete tím druhému vítr z plachet. Už není co dodat, téma bylo vyčerpáno. A zároveň jste ukázali, že jste schopni se poučit a přijmout kritiku.

Nepřijímejte každou kritickou poznámku

Pokud jste si naprosto jisti, že kritika je neoprávněná, měli byste ji zdvořile, ale rozhodně odmítnout. Nepřijímejte vinu za chyby, které jste neudělali a nenechte se kritizovat za něco, o čem s jistotou víte, že to byla správná věc. Není důvod sypat si pokaždé na hlavu popel. Někdy musíte bránit své přesvědčení a hájit, co jste udělali - to je také součást sebejistého chování.

A co když dojde na ostrá slova?

"Zuzano, ta vaše včerejší práce byla na vyhození. Blbosti od začátku do konce. Neuvěřitelné: snad dokážete vytvořit jednoduchou prezentaci, ne?

Ne každý je schopen vyjádřit kritiku objektivně. Některým se to daří ve většině případů, jiným nikdy. Nikdo však nemá právo zraňovat vaše city.

Když je toho na vás už moc, netrucujte, netrpte v tichosti a hlavně nezačněte brečet! Vyřešte si v hlavě jednoduchou matematickou úlohu, tím přepnete mozek z emocionálního do logického režimu a budete schopni své city lépe ovládat (proto také pomáhá napočítat do deseti). Nechte druhého domluvit – po chvíli jeho zlost vyprchá. Využijte této příležitosti a přejděte k objektivní diskuzi. Neodsekávejte mu, ale požádejte o věcné prodiskutování daného problému. Pokud to nezafunguje, pak je naprosto přiměřené přerušit váš rozhovor: "Honzo, myslím, že bude lepší, když si o tom později promluvíme v klidu. Můžu se zlepšit, jen když budu vědět, co přesně vám vadí a co bylo špatně, proto bych si o tom ráda promluvila bez emocí a v klidu."

Když jste kritizováni před ostatními

"Všichni víme, že pořádnost není Kryštofovou nejsilnější stránkou…"

Často je nejlepší přejít drobné výtky dobromyslným, sebekritickým úsměvem. Nedělejte z komára velblouda a z malé poznámky nedramatizujte, protože tím jen zajistíte, že si je každému uvíznou v paměti.

"Katko, opravdu se musíte naučit, jak dělat slušné prezentace. Ty vaše výtvory se mi vůbec nelíbí."

Když vás někdo takto kritizuje před ostatními, počkejte si na klidný okamžik a požádejte ho, aby takové poznámky příště nepronášel před ostatními.

"Kvůli vám jsme přišli o našeho nejvýznamnějšího zákazníka."

Nepřecházejte obecnou kritiku. Vyžádejte si důkaz. Vysvětlete, proč jste jednali určitým způsobem a zasaďte to, co se stalo, do příslušného kontextu.

Zabíječi diskuzí

"To určitě nebude fungovat." "Už jsme to zkoušeli a nefungovalo to." "To ti nikdy nepovolí."

Nenechte ostatní, aby rozdrtili vaše nápady obecnou kritikou. Požádejte je, aby své stanovisko dokázali. Suchary a škarohlídy najdete všude – nesmíte je ale nechat vyhrát. Začněte tím, že se budete snažit ignorovat zabíječe diskuzí. Prostě si dál veďte svou. Pokud to nepomůže, budete je muset odrazit pádnou odpovědí: "Pepík jako vždy vidí všechno černě. No tak, Pepo, zkus pro změnu něco jiného. Nejsi přece srab." Kdo by chtěl být považován za zbabělce?

V neposlední řadě

Váš šéf je taky jenom člověk. Taky občas potřebuje chválu a uznání. Poděkujte mu za upřímnou diskuzi a konstruktivní kritiku.

Obrázky: Getty Images